Milí přátelé,
Když jsem byla oslovena, jestli bych se s vámi nechtěla podělit o své zkušenosti s léčbou, nejprve jsem odmítla. Myslím, že nejsem ničím výjimečná. Je nás mnoho, kteří s něčím nebo s někým nepříjemným bojujeme. Pak jsem si ale uvědomila, že není mnoho příležitostí, jak vám všem, které na své cestě za uzdravením potkávám, poděkovat za skvělou péči, za trpělivost se kterou k nám přistupujete.

Chybějí slova, kterými vyjádřit vděčnost za tu šanci, za naději kterou nám dáváte. Můj boj s nemocí začal docela nevinně před rokem a půl. Od první diagnozy, která zněla dietní chyba po vyšetření expertním ultrazvukem U Apolináře, které odhalilo vážné onemocnění, uplynulo pouhých 14 dní. Po dalších 10 dnech jsem již zahajovala léčbu chemoterapií, pak následovala operace, opět chemoterapie a poté biologická léčba, kterou jsem skončila minulý týden. Těchto 10 dní čekání bylo nejhorších, plných obavy a strachu. Udělala jsem chybu, otevřela internet a četla diskusní fóra rádoby odborníků…

Uklidnila jsem se až po první návštěvě v onkologickém stacionáři, kdy jsem byla seznámena s postupem léčby. Nikdy nezapomenu na to podání ruky, milé přijetí sestřiček, první rady pacientek s podobným osudem. Rozhodla jsem se plně důvěřovat svým ošetřujícím lékařům a plnila jejich pokyny. Nekladla jsem zbytečné otázky, nepřekládala lékařské zprávy. Po prvních návštěvách jsem se také seznámila s vašimi internetovými stránkami onkogyn.cz. Přečetla si příspěvky pravých odborníků, poslechla rozhovory, zhlédla videa.
Tady jsem se také seznámila s “Nadačním fondem Hippokrates” a jeho aktivitami. Je obdivuhodné, co všechno při své náročné práci zvládáte, kolik času věnujete vzdělávání. Není vám ani lhostejné prostředí, ve kterém se léčíme. Uvědomila jsem si, jak velké štěstí mám, že o mě pečují takoví lidé, že jsem v těch nejlepších rukách. Že jejich práce je pro ně skutečně posláním. Proto bych vám chtěla popřát pevné zdraví, abyste zůstali vždy na té druhé straně, abyste měli klid na práci, fajn lidi kolem sebe. Abyste si našli také čas na odpočinek a koníčky a byli spokojeni ve svém osobním životě. Moc bych přála nám všem, abyste se mohli co nejdříve zabývat pouze prevencí.

Nadaci Hippokrates držím palce, aby vašich podporovatelů bylo co nejvíc, aby byla vaše cesta za poznáním snazší a tím i naše šance na kvalitnější život větší. Nám, které překonáváme různě těžké překážky, přeji hodně sil, pozitivní energii a víru, že bude lépe, že každý den přináší něco nového. Nikdy neztrácejte naději! Cesta ke štěstí bývá trnitá. Během našich bezesných nocí je čas přemýšlet o skutečných hodnotách.
Také bych chtěla moc poděkovat svým nejbližším, hlavně našim milovaným dcerám, které jsme s manželem připravili o iluze o klidném stáří, protože i on stejně dlouhou dobu jako já bojuje s následky svého nešťastného úrazu. Bez nich bychom vše jen těžko zvládali. Díky nim, jejich blízkým a přátelům jsem se dostala do Prahy do Fakultní nemocnice, poté k Apolináři a začala potkávat ty správné lidi.
Ještě jednou díky za to podání ruky, za váš úsměv.
Eva Mňahončáková


Ing. Veronika Cibulová
Ing. Veronika Cibulová

Tajemnice pacientské organizace Veronica, z.ú., která pro vás spravuje webové stránky. Pokud se s námi chcete spojit, piště, prosím, na e-mail
info@pacientska-organizace.cz